Matouš Adamec

K napsání tohoto článku, jsem se rozhodl po hraní jedné nejmenované strategie. Válka je strašná věc. Ovlivní život spoustě nevinných lidí. Těch, kteří válku nechtěli, těch kteří by s ní nejraději neměli nic společného. Zničí životy, naděje, lásky a možná v postatě všechno, pro co člověk do té doby žil. Dnes a denně slyšíme ve zprávách o sebevražedných útocích, při kterých zemře několik lidí, kteří do té doby chtěli žít naprosto poklidným životem. Jenže přišla válka. Válka kterou vyvolaly osoby které chtěly více než měly doposud, nebo které nedokážou tolerovat. Ať už je to barva kůže, rasa, vyznání. Ale má taková válka vůbec cenu? Stojí válka, díky které dobijeme nějaké území, nebo nedobijeme vůbec nic, v případě „svaté války“ za cenu tolika zmařených lidských životů? Myslím, že opravdovou válku by asi nikdo z nás nechtěl zažít. Ano, kdybychom jsme si představili možnost 3. Světové války, asi by tu nebyla rasová diskriminace jako např. vůči židům za 2. SV. Osobně ale kdyby nastala tato situace. Nebo situace, kdy bude naše zem napadena. Položte si otázku: „Bojovali byste za svou vlast?“. Já bych musel rozhodně říci ano. I když nejsem pro žádnou válku. Narodil jsem se jako Čech, jsem Čech a jako Čech taky umřu. (Nechci zde nějak narážet myšlenku nacionalismu, to je úplně jiná věc. Od které bych se nejraději distancoval.) Vemme si třeba Roma, který by bojoval dobrovolně za Čechy. Pořád by to byla ta černá svině?

Tímto jsem se dostal naprosto úplně někam jinam, než jsem původně chtěl. Závěrem tedy jen pár vět.
Doufám a věřím v to, že před 99% světové populace žádnou válku nechce. Měli by si to především uvědomit ti co jsou nahoře a rozhodují o Světě. Lidé by se měli zamyslet, jestli má válka, nebo vůbec nějaký konflikt cenu, a jestli by se třeba nedal vyřešit nějakou mírovou cestou. Doufám také v to, že se USA, Rusko a další státy vzdají svých jaderných zbraní, které by naši matku, planetu Zemi vymazaly z Vesmíru.

Především pro moje spolužáky, ale i třeba pro někoho jiného kterému mohou pomoci při studiu. Jendá se o komplexní náhled na stát jako celek se specifikací přírodních podmínek, hospodářství, obyvatelstva a historie státu.

Ke stažení ZDE

Starší poznámky:
Bělorusko, Ukrajina Moldávie ZDE

Pokud bych se měl podívat na děčínské kluby, možná bych je spočítal na prstech jedné ruky. Nejznámější bude asi pro děčínskou mladou společnost Club Biograff pojmenováván taktéž U Ryby. Nachází se poměrně v centru města nedaleko hlavního vlakového nádraží. Prostory jsou celkem malé, podium jakbysmet. Akce mnoha žánrů se zde pořádají v podstatě každý víkend přes grind, metal na punk a drum’n'bass. Je to místo kde se setkávájá mnoho subklutur a žijou ve vzájemné pohodě.
Podobný klub, již dále z centra v okrajovější čtvrti Bělá se jmenuje Beseda. Akcí se tam v dnešní době již moc nepořádá. Prostory by se daly považovat za o něco kvalitnější, podium o něco větší. V posledních měsících se zde odehrálo jen pár akcí spíše HC a metalových. Dříve se zde dle pronájmu hrál třeba rock, punk, metal ale i hip hop. Do trojice tu máme další klub - Zarabanda. Prostory opět nic moc, obzvláště před podiem které co do velikosti také moc nemá. Koncerty zde probíhají především metalové, majitel se ale přímo nebrání jakékoliv hudbě. Nedávno zde byl i mutližánrový Antistyl.
Aby jsme se dostali k onomu poserství. Nejnovější klub v Děčíně, spadající pod kino Sněžník - Garage. Hned v prvních týdnech se klub honosil, jak se nebojí experimentovat napříč hudbou, bude se pokoušet zvát neznámé hudebníky a tak podobně. Musíme si také ale uvědomit, že kdo by to nezkoušel za známku dobrého jména. Kdybych byl finančně podporován městem mohl bych každý víkend pořádat koncert nehledě kolik by přišlo lidí. Klub sám o sobě má mizerné ozvučení a podium sestavené na bývalých schodech do sálu také není z nejšťastnějších řešení. Celý dojem ještě kazí pan zvukař. Ten zde již dělá od samého začátku. Dodnes se ale nenaučil zvučit a půlka kapel se mu nenápadně vysmívá. Díky němu se také začátek vystoupení oddálí a kapela pak ztrácí náladu hrát “přes playlist” a dávat větší množství “přídavků”. Klubem kterým bych ukončil tento článek je asi bohužel “nejpozerštější”. Jedná se o “S”. Původně v počátcích klubu se zde konaly především rockové koncerty. Klub poté začal trochu experimentovat. Má poměrně velkou návštěvnost. Je zde ale jasné, že organizátor se na celé akci snaží vydělat. Plakáty na placených výlepových plochách nejen v Děčíně, ale třeba taky v Ústí nad Labem. Poté se ale není čemu divit, že se cena vstupenky dostává přes 200 Kč. Čemuž se už rovná cena festivalové vstupenky třeba na Musicfestival Kytlice (jednodenní akce) Tato cena bývá standartní to třeba i na punkovou kapelu která si řekne o honorář třeba “jen” 20tis. Klub se nachází v prostorách bývalých kanceláří a je to zde celkem znát. Onen celý prostor je rozdělován sloupy z nichž jeden je přímo před podiem. Zcela nevhodné řešení. Organizátor si pozve punkovou kapelu, je skoro jasné, že se bude pogovat. Jakmile se ale pokusíte aspoň trochu se odvázat a trochu si zapogovat naženou se na vás vyhazovači se slovy, co děláš, klidni se. V tomto klubu se také nepořádají jen ony “rockové” koncerty. O víkendu zde hraje dysko trysko a podobně. Další co považuji za naprosto absurdní je nemožnost opuštění prostoru v průběhu koncertu…

V mém článku jsem neuvedl “metalový klub” Black Shadows. A také diskoclub Škuner ve kterém se občas objeví nějaká poěmrně přijatelná akce kdy koncertují třeba Jaksi Taksi nebo Sto zvířat. To se ale stává tak 1 za rok.

Ano je to tu, tak snad jsme se už dočkali!!! Dnešek by se dal doopravdy nazvat prvním opravdu jarním dnem. Svítí sluníčko, jasná obloha skoro bez jediného mráčku a trochu pofoukává vítr. Já jsem se rozhodl v tento „vyjímečný“ den vyrazit ven do přírody. Z mnoha krásných míst v našem městě zvítězilo asi nejbližší místo… nábřeží u Labe na straně Podmokel. Doma sem do batohu hodil notebook a knížku Eragona kterého hodlám napodruhé konečně dočíst. Po cestě k mému stanovišti se stavil ještě v krámě pro dvě Plzničky. Usadil jsem se pod jakýmsi vzrostlým stromem. Chtěl jsem to rozeznat aspoň nějak podle listů. Ty jsou ale již po dlouhé zimě v pokročilém stádiu rozkladu. Tipuji to ale na dub… letní Sedím tu tedy nedaleko břehu Labe… po „jarním tání“ trochu rozvodněného. Na jedenácti hodinách vidím náš krásný zámek. Proti proudu Labe se snaží dostat „postrk“ (taková ta loď co tlačí nákladní „vany“). Kolem mě procházejí lidé užívající si konečně krásného počasí. Před chvílí zde prošli jakýsi pofidérní fotografové a náhle se mi po notebooku proběhl jakýsi brouk Počasí je opravdu nádherné… Po dlouhé mrazivé zimě která se v našich končinách-nížinách projevovala opravdu nečekaně dlouho a nehodlala odejít se musí nazvat opravdu nádherné. Pomalu mi to připomíná takovou tu letní nostalgii, kdy je krásný den, sedím s kamarády u piva a tlacháme. Opravdu mi tyto chvilky skoro po roce opravdu chybí a už se pomalu těším na situaci za cca. 30 dní - čarodějnice, kdy už bývá opravdu celkem hezky a kdy zajdem s mými přáteli trochu zakalit. Já bych nyní ukončil článek se slovy. Doufám, že těchto dnů tento týden, měsíc, rok bude ještě mnoho a že si je všichni do sytosti užijeme, než přijde ta ona mrazivá zima…

Akademi našeho gymnázia je snad již tradiční záležitostí. Předchozího půl školního roku někteří studenti připravují scénky na nějaké určité téma, letos to byl Internet, aby je poté v plné parádě předvedli před obecenstvem děčínského divadla. Každý rok probíhá premiéra – ve čtvrtek a derniéra – v pátek. Letošní akademie jsem se zúčastnil i já. Původně jsem měl dokonce i jednu scénku o chatu které jsem se nakonec vzdal. I přesto jsem se zúčastnil, jako technik. Byl jsem obsluhovač bodového světla. Tato akademie byla pro mne opravdu vyjímečná. Ne jen z toho důvodu, že naši čtvrťáci jsou super lidi a mám je rád, akademie je totiž jakési jejich rozloučení s gymnáziem. Ale i proto, že jsem se těm stejným vtipům smál i postopadesáté a ještě se jim budu dlouho smát. Více už asi nemá cenu rozebírat. Moc se těším, až bude DVD a já se budu moci podívat na moji citovou záležitost znovu. Škoda že se hrály jen 2 představení. Mnoho dalších by si to dalo ještě jednou a já, ač jen technik rozhodně také…

Především pro moje spolužáky, ale i třeba pro někoho jiného kterému mohou pomoci při studiu. Jendá se o komplexní náhled na stát jako celek se specifikací přírodních podmínek, hospodářství, obyvatelstva a historie státu.

Ke stažení ZDE

Změna času nás “navštěvuje” dvakrát do roka. Dnes to byla změna času dopředu, tedy změna ze zimního na letní čas. První myšlenka zavedení letního času se objevila za doby Benjamina Franklina za účelem využití světla pro práci. (Následně aby se ušetřila energie, ze stejného zo důvodu) Jelikož kdyby jsme nevyužívali změny času slunce by vycházelo již kolem 4 hodiny ranní (samozřejmě kolem 21.6.) to znamená, že by se začalo rozednívat již po 3. hodině v noci. A dlouhé letní večery by se zkrátily tak, že by v 22:00 byla tma jak v pytli. Dokážete si to představit?
Uznávám že pro některé lidi může být změna deprimující, především když se jedná o přechod na letní čas, kdy má den jen 23 hodin. Já osobně jsem byl dnes v noci ve 2:00 vzhůru a když se najednou podíváte na hodiny a ony jsou už 3 hodiny může to působit celkem znepokojivě. Zpočátku matoucí je také ono světlo na které nejsme zvyklí podíváme se z okna a ono je pořád světlo jak kdyby byly 3 hodiny odpoledne ale ony jsou již 4. Pozitivní ale na tom je, že se prodlouží světlo večer. A bude se prodlužovat až do konce června. Já osobně se těším na ty slunné večery… s flaškou piva někde u vody, s přáteli a nedovedu si představit, kdyby byla v létě už v 10 hodin večer tma…a co vy?

Každá hodina v naší škole začíná hlášením. “Paní profesorko” nebo “Pane Profesore máme takovou a takovou hodinu a chybí” a tak podobně. Nad čím bych se chtěl ale jen pozastavit je ono oslovení.
Interpretujme si titul profesor: “Titul profesor je vědecký titul vysokoškolského pedagoga, nejvyšší vědeckopedagogická hodnost.” “Profesorem se stává kandidát, docent, po úspěšném profesorském řízení na základě rozhodnutí akreditační komise a vědecké rady dané vysoké školy.” (zdroj: www.wikipedie.cz) A ejhle, takže zaprvé titul profesor na naší škole opravdu nikdo nemá. Na našem gymnáziu v současné době vyučuje přesně 40 pedagogů, z čehož 3 mají titul PaedDr. (doktor pedagogiky), 2 titul RNDr. (doktor přírodních věd), jednoho pedagoga s titulem Bc. (bakalář), 30 má titul Mgr. tedy magistr. 4 osoby vyučující na naší škole nemají titul žádný. Z toho plyne, že žádného profesora tedy na našem gymnáziu nenajdeme, tak nevidím jediný důvod proč bychom tyto pedagogy měli oslovavat profesory když jimi nejsou a zjevně ani nikdy nebudou. Samozřejmě když tedy nějaký ten titul mají proč je tak neoslovovat, 5 lidí bysme oslovali doktory, jednoho bakalářem a 30 učitely. A co s těmi co titul nemají? Ti se nedají oslovat nijak jinak než příjmením. Nechápu proč bysmě měli středoškolské pedagogy oslovat profesory když jimi ve skkutečnosti nejsou. Poté bych se také já mohl chtít oslovovat “Králem” a bylo by to to samé.

V tomto případě naprosto ideální zdá se mi přístup k této věci v Německu, kde se středoškolští pedagogové oslovují příjmením nehledě na jejich titul.

Achjo, zase škola. Zase učení… Tohle známe každý. Já už se nějak smířil, že učit nebo připravovat na písemky se člověk prostě musí. Pokud chce samozřejmě školu nějak dodělat. Opravdu ale nechápu co si o sobě ti učitelé myslej. Jejich teorie která by asi přicházela z jejich strany v úvahu, že mozek je jeden velký harddisk asi není ta z nejsprávnějších. Já opravdu do sebe nenaházim hromadu dat v tomto případě definic, vzorečků a další tuny informací jako kdybych nahrával data do počítače. Tak to milí profesoři (tady bych se taky pozastavil…) nefunguje. Sem z lidí kteří doopravdy nevidí zábavu v tom, jak stráví slunné víkendové odpoledne zahalen knížkami, sešity a papíry. Nejsem z těch kteři se celý sešit učí nazpaměť…a pak když se jich na tu látku zeptáte třeba za půl roku o čem že to vůbec je nevědí nic… ( že Káťo? :-D) A také nejsem z těch kterým to jde do hlavy celkem samo… Mám rád, když si z hodiny něco odnesu, nebazíruju na tom, že z dané látky musím mít jedničku. Ano je to příjemný pocit dostat nejlepší známku, ale taky na tom nestojí základy života. Spíš nacházím uspokojení v tom směru, že i když sem měl z té látky 3 nebo i 4 pamatuju si i třeba po roce, o čem to je a jsem schopen o tom něco říct. Asi jako když jsem byl v Německu… učil jsem se na písemku a stejně jsem dostal za 4. Přítomní té situace, si ten moment určitě vybaví, že paní Petro Bartáčková :-D) co se ale nestalo o 4 roky později kdy jsme probírali tu samou látku znova na vyšším stupni? Mně se samy vybavovaly letopočty a samozřejmě správě. Neříkám, že všechny, ale bylo jich dost. A to si možná myslim, že je cíl výuky. Utvořit přibližný obraz o dané tematice, a když ji budu potřebovat znát do hloubky vím, kde jí najít a má se od onoho zapamatovaného základu odrážet. Nemusím umět vše nazpaměť.
Abych se krátce vrátil k původnímu tématu. Vážení páni učitelé, paní učitelky můj mozek opravdu nefunguje jako počítačový HDD a opravdu je těžké se běhěm jednoho dvou večerů připravit na 2 písemky a jedno zkoušení. (I když ty písemky byly poměrně lehké a mne již nevyzkouší, jelikož už to mám za sebou…) Každopádně bych rád u učitelů našel určitou shovívavost. Oni se totiž na žádné písemky učit nemusí a jen minimum z nich se připravuje na hodinu.

Tento článek není smeřován na konkrétní osoby. Je to jen pozastavení nad děčínskou mládeží a “undergroundovou” subkulturou. Pokud s článku vidíte sami sebe, můžete se nad tím zamyslet…

Nápad napsat tento článek přišel minulý pátek, jedná se ale spíš o směs dlouhodobějších pocitů a názorů. Tento seriál bude mít více dílů, vždy se bude týkat jen jediné věci či situace a tak podobně. Název Děčín - MegaPOSER city jsem nevybral náhodně. Opravdu to tak vidím. Neustále ze všech stran slýchám lidi si stěžovat, jak je to město mrtvý, žádná zábava, žádný koncerty… Když ale teda nakonec nějaká kapela přijede (resp. pořadatel jí pozve), ten dotyčný na ní nejde, i když patří mezi jeho oblíbené nebo jí poslouchá. Samozřejmě že chápu, že člověk může být nemocný, nebo v té době zrovna mimo město. Jsou ale tací kteří by si jen stěžovali, a místo toho aby večer vyrazili na koncert nějaké kapely hrající aspoň jejich žánr hudby nejdou. Raději sedí doma na prdeli. A není to kvůli tomu, že nemají peníze. Vstupné na tyto akce se většinou nedostává přes 80 CZK a to si snad během týdne jsem schopen našetřit ne?…
Když se takovýmto způsobem zachová více lidí, jak nakonec koncert dopadne? Kapela bude hrát pro 5 lidí a pořadatel si bude rvát všechy vlasy, aby nějak usmlouval honorář na nižší sumu. To se pak ale nedivme, že se do pořádání nikomu nechce. Nejedná se o nějak výdělečné akce. Spíše jde jen o to, aby příjmy z koncertu pokryly výdaje. A to se za 5-10 návštěvníků neprokryje ani omylem. Tak kdo má pak mít náladu a peníze ty koncerty dělat, když se lidem v Děčíně člověk nezavděčí???